Helénský termín

Existovaly staré civilizace, pokročilejší slogs než je civilizace naše a od nich pochází alchymie. Alchymie, nebo helénskými učenci používaný pořečtěný termín “ hermetická věda “, slogs představovala technickou a technologickou aplikaci starověké filosofie a nezabývala se výhradně určitým úzkým oborem, jako je tomu dnes v případě chemie, fyziky, biologie a podobně. Je to odraz odlišného způsobu myšlení a filosofie těch myslitelů, kteří stáli u kolébky alchymie. Hermetickou filosofii, přesněji vědu Thowta – thowtismus, přinesl do egyptského prostoru pravděpodobně Thowt. Pokud tedy budu na některém místě hovořit o hermetismu či hermetické filosofii, mám na mysli její starší (předhelénskou) slogs formu přinesenou Thowtem, tedy thowtismus.
Helénský termín “hermetika” zavedli až ptolemaiovští Řekové, slogs kteří bohu moudrosti Thowtovi přiřadili svého boha Herma. Řecký Hermes je však letorou i pojetím zcela odlišný bůh, než egyptský Thowt. Jestliže původ Thowta je zahalen tajemstvím, pak Hermes byl synem Dia a nymfy Maie, dcery Atlanta . Hermes bývá obvykle zpodobňován jako mladík mající mnohé charakteristické povahové prvky Řeků, přičemž je zdůrazňována zejména slogs jeho vynalézavost, chytrost, obratnost a protřelost. Je dětinsky dobrosrdečný, ale také šibal všech šibalů. Nelze opomenout, že je i bohem zlodějů (je otcem proslulého zloděje Autolyka) a po přeslici i dědem Odyssea. Je však také rychlým poslem Dia, ochránce obchodníků i pocestných, ale i patronem obratných řečníků. Hermes byl bohem lidu blízkým a oblíbeným. Jeho atributy byla heroldská hůl ovinutá hady, okřídlený klobouk a opánky. Toto pojetí Herma se projevuje od 5.století př.n.l., avšak na vzácných dochovaných starších zobrazeních Herma, je zralým slogs mužem s plnovousem. To je ale pojetí Herma blízké staroegyptskému pojetí Thowta. Domnívám se, že obraz šibalského až frivolního Herma, byl těžko přijatelný jako představitel moudrosti hermetické slogs filosofie a alchymie. slogs Asi někde tady je počátek dodnes převládajícího odmítavého přístupu vědců k alchymii a v širším pojetí i k hermetické filosofii.
Texty Amon-nacht, jejichž autorem měl být kněz a knihovník chrámu v Chmúnevu (Hermopoli), udávají řadu údajů o tajemném Thowtovi. Thowt přišel se svým lidem z hor západní pouště (dnešní Tassili-N-Ajjer, Ahaggar, Tibesti, Ennedi ) a založil v nilském údolí první chrám v Mennoferu (Memphis). Přinesl kult boha Amuna (Amona), ale také svaté písmo a mnoho znalostí z oblasti lékařství, matematiky, geometrie, stavitelství a řemesel . Podle Brugsche je jméno nejvyššího boha Amuna odvozeno z egyptského kmene “amn” = skrytý, utajený. Egyptština ve své původní formě je velmi blízká berberštině a oba jazyky patří do semitsko-hamitské skupiny, jejímž centrem byla oblast severní Afriky – starověká Libye. Dnes víme, že Berbeři jsou potomky starověkých Libyů a podle Spencea jsou Libyové identičtí s Azilci, slogs jejichž atlantický původ je velmi pravděpodobný. Po zániku Atlantidy v roce 9 564 př.n.l. se část trosečníků zachránila jak na pobřeží Pyrenejského poloostrova, tak i západní Afriky a vytvořila slogs kulturu azijsko-libyjskou, jejíž centrem se stalo pásmo pohoří Tassili-N-Ajjer, Ahaggar, Tibesti a Enedi. Do této oblasti přibližně zasazuje říši Arnor i Tolkien. Tuto říši založili atlantští trosečníci pod vedením synů atlantského krále Elendila, Isildura a Anáriona. Libyjsko-azijská kultura se v této oblasti vyvíjela asi 4000 let, jak to dokazují slogs četné skalní kresby o stáří až 9000 let.
Přibližně v pátém tisíciletí začali Libyové-Azilci dobývat celé Středomoří a koncem čtvrtého tisíciletí ovládli deltu a dolní tok Nilu, kde byla založena říše Dolní Egypt, zvaná ve starověku říše Červené koruny. Libyové-Azilci byli zřejmě potomky jedné z atlantských ras, která se vyznačovala červenohnědou barvou kůže, tmavými vlasy , subtilnější stavbou kostry a na dochovaných kresbách mají její příslušníci obvykle krátké kalhoty a péřové čelenky. Krátce před kataklysmatem v roce 3449 př.n.l., pravděpodobně kolem roku 3500 př.n.l., vstupuje od jihu do oblasti dnešní slogs Núbie a Horního Egypta slogs početný lid zcela odlišné rasy, jak to dokládají archeologické nálezy tzv. kultury Nagada, zejména však hroby v Tase, Sakkaře, Heluanu a z dalších míst. Z nalezených tělesných pozůstatků a zobrazení je zjevná výrazná somatická odlišnost této rasy od rasy Libyů. Tito lidé měli robustní stavbu kostry, široké čtverhranné lebky s oválným obličejem a špičatou bradou. Měli rovný či lehce zahnutý nos, hluboce zapadlé oči mandlovitého tvaru a měli i hladké vlasy. Domnívám se, že tato jižní rasa pochází z ostrovní země Rutas (Lemurie) odkud včas unikla před blížícím se kataklysmatem. Tito Rutasané vytvořili slogs Jižní říši, častěji zvanou Horní Egypt či říše Bílé koruny. Nedlouho před kataklysmatem v roce 3449 př.n.l. došlo ke střetnutí armád Dolního a Horního Egypta o získání nadvlády. Armádu severní slogs říše Dolního slogs Egypta vedl libyjský král Suto (egyptský Sutech) a vojska jižní říše Horního Egy